Honitba MS Dědkovská hora se nachází v nádherném koutu kraje Vysočiny v okrese Žďár nad Sázavou. Sdružení využívá revír o celkové rozloze 1249 ha. Z toho zemědělské půdy je 621 ha, lesní půdy (zastoupeny převážně jehličnany) 334 ha, vodní plochy činí 10 ha a ostatní pozemky 284 ha. Výškový rozdíl v honitbě je zhruba od 520m do 694m nad mořem (vrchol Dědkovské hory).
Honitba je pronajatá od honební společnosti Blízkov - Dědkov. Na honebních pozemcích vykonává právo myslivosti 22 aktivních členů ( + 1 čestný člen), kteří se snaží co nejlépe praktikovat svoji zálibu ku prospěchu české myslivosti. Věkový průměr ve sdružení je zhruba 44 let. K dispozici máme 5 psů s loveckou upotřebitelností: 3 ohaře, 1 barváře a 1 jezevčíka. Další ohař a teriér jsou prozatím ve výcviku.
Normované stavy máme pro zvěř srnčí, zajíce a pro bažanta. Početní stavy pro srnčí zvěř jsou normované na 75 ks ve II. jakostní třídě pro 1238 ha. Zajíc polní je normovaný v počtu 74 ks ve IV. jakostní třídě a ba
žant obecný v počtu 14 ks na 200 ha. Dalším druhem zvěře který lze spatřit je zvěř černá, vyskytující se u nás pouze sporadicky v závislosti na druhu pěstovaných plodin a podmínkách jednotlivých ročních období. Vzácně lze spatřit vysokou, která zde pouze prochází. Ze škodné je to převážně liška, kuna a někdy i jezevec.
Tak jako v předchozích letech, tak i letos se snažíme zvyšovat populaci bažanta obecného. Proces zazvěřování začína nákupem jednodenních kuřat a pomocí kvočen slepice domácí jsou bažanti odchováni a následně vypuštěni do přírody. Lze s úspěchem říci, že i přes vyšší stavy škodné v revíru, můžeme spatřit bažantí kuřata vyvedená již ve volné přírodě. V loňském roce bylo 
odchováno a vypuštěno 90 ks bažantů. V nemalém počtu můžeme potkat také koroptev polní. Z tohoto důvodu bylo vybudováno dostatečné množství zásypů pro zimní přikrmování. V průběhu celého roku se snažíme zajistit dostatek krmiva pro přikrmování v době nouze. Jadrná krmiva se nakupují, objemové krmivo je každý povinen zajistit si sám. Pravidelně se podávají léčiva proti případným parazitům.
Z kulturních akcí - každoročně pořádáme "Poslední leč". Zábava s velmi bohatou tombolou a výbornou mysliveckou kuchyní.
O DĚDKOVSKÉ HOŘE ...
A ť jedete z kterékoliv strany k Velkému Meziříčí, vidíte z dálky vysoký vrch se sedlem na pravé straně. Zvedá se nad okrajem jako stráž. Je to Dědkovská hora u vesnice Dědkova nedaleko Měřína.
Z a dávných časů tam dolovali stříbro. Ale ďábel prý se zmocnil kovového bohatství a zavřel lidem k němu cestu. A sám prý se usídlil v jedné ze starých štol, jejíž vchod uzavřel velikým balvanem.
V Dědkově žila za starých dob babička. Děti jí zemřely, zůstala po nich malá vnoučata a v rozedrané chalupě byla bída s nouzí. Nastávala zima. Fučelo ze všech stran a babička, která vybírala sedlákům na polích brambory, si naříkala na chlad.
„Měla byste si pořídit kožíšek,“ řekl jí kdosi.
„Můj ty pane, kde bych na něj vzala, když tolikrát nemám, ani co bych dala dětem najíst!“
„No, tak si zajděte za čertem na Dědkovskou horu a poproste ho o pár stříbrňáků. Má prý jich tam, že je nemůže ani spočítat.“
Babička na to myslela po celou cestu domů. Bála se zimy, protože žádné z dětí nemělo teplého kabátu ani bot a ona sama nosila jen podšité punčochy a plachetku místo kabátku. Dlouho myslela na tu radu, ale nemohla se rozhodnout. Až když napadl první sníh, dodala si ducha a šla na Dědkovskou horu. Přišla k velikému otvoru, zatarasenému balvanem. Zastavila se před ním, chvíli váhala, ale pak přece jen zavolala: „Pane čerte, pane čerte, smilujte se nad starou ženou a dejte mi pár peněz na kožíšek!“ Chvíli bylo uvnitř ticho, ale pak se balvan trochu odsunul a ozval se hlas „A kolik potřebuješ?“
„Ach, jakpak bych věděla, co stojí kožíšek, nikdy jsem nic takového nekupovala!“
„Tak počkej, já ti něco přinesu,“ odpověděl čert ve skále.
Babička čekala. Za chvíli vystrčil čert z díry ruku a v ní držel pořádný pytlík. „Na, vezmi si to, snad to postačí!“
Babička vzala pytlík, byl hodně těžký, a když se do něj podívala, dala se radostí do pláče. Byl až po vrch plný stříbrňáků. Ani nemohla hned odpovědět. „No tak stačí?“ ptal se čert znovu. „Nebo mám přinést větší pytlík?“
„I ne, kdepak, to jistě stačí, pane čerte, načpak byste si dělal větší škodu!“ A začala mu děkovat a plakala radostí.
Čert už ji ani neposlouchal, zalezl zase zpět a babka šla domů. Nakoupila dětem i sobě všecko, co potřebovali, a ještě jí hromada peněz zbyla.
Samozřejmě, že se o tom roznesla zpráva po celém Dědkově. Bylo mnoho lidí, kteří babce to štěstí přáli, ale byli i takoví, kdo záviděli. Sedlák Stojan si umínil, že také půjde žebrat k čertovi. Oblékl si nejstarší kabát, vzal žebřiňák, zapřáhl do něho koně a jel na Dědkovskou horu. Vůz nechal na cestě a sám přišel k díře. Zavolal na čerta, a když se mu ozval, žádal na něm peníze. Ale chtěl toho najednou moc. Čert se rozhněval a udeřil sedláka bleskem. A pak už se nikdo k čertovi neodvážil.
(čerpáno: Pověsti z Velkomeziříčska a okolí, 1996)
